Od jedné oslavy k druhé.

 

 

Il giubileo delle donne
Le Jubilè des femmes

 

Od jedné oslavy k druhé.

V neděli jsme slavili Diecézní jubileum žen, což byla příležitost modlit se, ale také vzdát hold tomu, čím ženy jsou a co dělají, zejména ve Středoafrické republice.

Kostel v Tokoyo (zde v Bangassou) byl plný malých děvčátek, dívek, mladých i starších žen. Ale bylo tu velmi málo mužů! Bylo vidět úplný orchestr barev, hudby, tance a modliteb! V prvním čtení z knihy Exodus, když se Mojžíš chtěl přiblížit k hořícímu keři, mu řekl Bůh: "Zuj si sandály, neboť místo, kde stojíš, je svatá půda." "Zuji si sandály," odpověděl Mojžíš. A já jsem se na toto slovo zaměřil v souvislosti s ženami a celým společenstvím. "Zujte si sandály, neboť důstojnost žen je posvátná půda". Život žen v této zemi je stále velmi těžký. Pořád dochází ke zneužívání a násilí, zranění a ponižování. Obecně však platí, že ženy mají svůj prostor a umí se prosadit.

V pondělí začínají čtyři dny, které věnujeme mladším kněžím v diecézi. Během nich probíhají různé aktivity, studium různých textů, modlitby a vzájemná setkávání. Tohoto dění se zúčastnilo sedm mužů z několika farností a probírali jsme řadu velmi zajímavých témat jako je liturgie, svátosti, zpovědi, homilie, vnímavost, život společenství a ekonomická správa.

V úterý dopoledne máme krátkou přestávku. Je svátek Zvěstování Páně a my jedeme o pár kilometrů dál, do čtvrti Maliko. Zde jsme právě dokončili stavbu krásného kostelíka zasvěceného Panně Marii Naději a dnes tento nový posvátný prostor s komunitou slavnostně otevíráme a žehnáme.

Abychom ještě lépe ilustrovali Pannu Marii jako Naději, zvolili jsme logo Jubilea, které jsme použili na různých místech. Velký obraz na zadní stěně zobrazuje Marii v doprovodu jejího lidu z Bangassou.

L'incontro con i sacerdoti più giovani
la session avec les pretres plus jeunes

Maliko

 

Nový kněz, nový jáhen a velmi pevná víra křesťanů z Nzacka

 

 

 

 

 

Nový kněz, nový jáhen a velmi pevná víra křesťanů z Nzacka

Do Bangassou jsem se vrátil ve čtvrtek 13. března v doprovodu dvou přátel, Luise a Fanny z „Aid to the Church in Need“, organizace, která pomáhá (duchovně i ekonomicky) církvím v nesnázích a pronásledovaným křesťanům.

V neděli 16. března jsem byl v Niakari, farnosti 15 km vzdálené od Bangassou. Sloužil jsem tam mši a zároveň jsem oficiálně uvedl nového kněze, otce Jeana Paula Gomu. V úterý odjíždím do Bakouma, města vzdáleného 140 km od naší misie. Cesta je dobře sjízdná, přijíždím tam za méně než čtyři hodiny. Jsem zde s některými kněžími z diecéze a s rodinou Patienta Betolouma, kterého 19. března vysvětím na jáhna. Je to krásný okamžik bratrství s kněžími a lidmi z Bakoumy.

Ve středu je svátek svatého Josefa a my slavíme mši venku. Zažíváme radost a modlíme se za tohoto mladého muže, který strávil poslední tři roky přípravou a studiem v Urbaniánském semináři v Římě a dnes se stal jáhnem, aby se zcela dal do služby Bohu a jemu svěřeným bratřím a sestrám.

Po mši je oběd pro více než 300 lidí, pak následuje tanec a zpěv až do noci. Ta radost, pro společenství zkoušené válkou a rebely, kteří jsou nedaleko odtud, je opravdu veliká.

Ve čtvrtek 21. března jsem odjel v 5:30 do Nzacka, což je 60 km severně od Bakoumy. Autem to trvá 3 hodiny, protože cesta je obtížně sjízdná. A navíc je hrozná i proto, že potkáváme podél cesty ozbrojené muže, byť to tu není nic neobvyklého. I když... setkávám se s nimi ve vesnici. Zastaví nás, donutí nás vystoupit, ale naštěstí nám nic neudělají a po výměně názorů mezi nimi a mnou nás nechají jít. Nemůžu si ale pomoct, abych je neupozornil na to, jaké zlo je jejich arogantní chování a neustálé drancování. Každopádně odjíždíme a pokračujeme v cestě bez jakékoliv újmy. O pár kilometrů dál potkáváme muže na kole a varujeme ho, že o kus dál jsou bandité. Hned se otočí a vrací se, odkud přijel.

V 8:30 konečně dorážíme do Nzacka, jediné farnosti, kterou jsem doteď nemohl navštívit. Pro místní lidi je náš příjezd důvodem pro velkou slavnost. Tato farnost totiž bývala jednou z nejkrásnějších v diecézi. Byl tu krásný kostel s kamennou zvonicí, velkým presbytářem, nemocnicí s krásným operačním sálem, školkou a další prostory. A to vše bylo zničeno v roce 2017 rebely. Doslova zničeno!

Obyvatele Nzacka to ale neodradilo! Nejprve se začali scházet k modlitbám pod dvěma velkými stromy, pak pod doškovou kůlnou a loni si postavili aspoň provizorní kostel z pálených cihel a cementu, dlažbou a plechovou střechou.

Vstoupit na toto místo je jako zažít pouť víry, hluboce mě tu vše dojímá. Jsme jen pár metrů od zničeného kostela a víra těchto sester a bratrů je silnější než kdy dříve!

Zde sloužím mši svatou. Hned na začátku přichází starostka, muslimka, kterou pak odpoledne před odjezdem navštěvuji. Zažívám čas intenzivní modlitby a také vyslovuji obdiv nejen za sebe jako biskupa, ale za celou diecézi, protože objevuji v srdcích těchto křesťanů poklad víry. Po mši svaté se scházím s farní radou a mluvíme o současnosti a budoucnosti, protože destrukce patří minulosti a my nechceme žít v zášti nebo zoufalství.

Odjíždím zase brzy odpoledne. Rebelové jsou pryč a toho my zas tolik nelitujeme!

Vracíme se do Bakoumy, kde strávíme poslední večer s Donem Amosem, Donem Modestem a Donem Patientem, než se tento pátek 21. března vrátíme zas do Bangassou.

Patient è diacono
Le diacre Patient

Quello che resta della chiesa
Les ruines de l'église

La canonica distrutta
Le presbytère détruit

 

Tisíc a více

 

 

Famiglia e volontari al lavoro per preparare la Comida
Famille et bénévoles au travail pour préparer la Comida

Tisíc a více

Dnes jsem poslední den ve Španělsku. Přijel jsem sem ve středu po dlouhém letu (Bangui – Addis Abeba – Frankfurt – Madrid), pak jsem pokračoval vlakem z Madridu do Cordoby.

Byl jsem zde už minulý rok v květnu. Dojalo mě tehdy, s jakou laskavostí mě tu přivítal nejen Monsignor Aguirre, ale i jeho početná rodina a stovky lidí, kteří pomáhají a dlouhodobě podporují diecézi Bangassou. V pátek ráno sem dorazila i moje sestra Marisa s rodinou a bylo moc milé, že jsem je zase mohl obejmout.

Jsem zde v Córdobě proto, že Bangassou Foundation tu pořádá každý rok již 25 let tzv. Comida. Jedná se o velký charitativní oběd, jehož výtěžek směřuje na podporu díla a projektů diecéze. Comida se konala v sobotu 8. března na nádherném místě „Circulo de l'Amistad“, což je objekt, který pojme více než 1000 hostů!

Přijíždím o několik hodin dříve a doprovází mě biskup Aguirre. Více než 200 velmi mladých dobrovolníků dokončuje poslední přípravy, zatímco hosté už pomalu přicházejí.

Existují tu instituce, dobrovolníci z nadace a množství lidí, kteří milují Bangassou a pracují pro něj. Tento rok má Comida za cíl financovat výstavbu dílen na výrobu mýdla pro ženy z Bakoumy, což je velmi ohrožená oblast, ležící 150 km od Bangassou.

Jsou to pro mě i dny naplněné mnoha schůzkami a objevování aspoň některých krás města, které bylo po staletí křižovatkou a místem setkávání křesťanů, muslimů a židů.

Všechna setkání jsou srdečná a zajímavá. Navíc často zjišťujeme, že sdílíme i chutě vynikající místní kuchyně.

Dnes je úterý 11. března a připravuji se na odjezd vlakem do Madridu, večer budu pak pokračovat do Bangui. Zítra bych měl dorazit do Bangui a doufám, že ve čtvrtek budu moci odletět do Bangassou.

Mnohokrát za vše děkuji!

Foto di famiglia
Ma famille

Tutto pronto
Tout est pret

I volontari
Les bénévoles

 

 

 

Nemocní

 

Preparazione del Giubileo dei Malati
En preparant le Jubilé des malades

Nemocní

V evangeliích čteme, že velká část Ježíšovy činnosti je věnována nemocným. Naslouchá jim a uzdravuje je. I ve Skutcích apoštolů, z doby bezprostředně po Ježíšově zmrtvýchvstání, vyprávějí učedníci o církvi, ve které první křesťané věnovali mnoho času a energie nemocným.

Pozornost věnovaná péči o nemocné, byla pro církev vždy charakteristická. První nemocnice spravovaly vlastně charitativní organizace, které pečovaly o poutníky a nemocné, to byl počátek organizované zdravotní péče.

V diecézi Bangassou o nemocné pečujeme ve farnostech, práce je strukturovaná, podílejí se na ní kněží udělováním svátostí, řeholní sestry a laici. V Bangassou máme nemocnici Bangonde, kterou řídí sestra Elisabeth, energii má na rozdávání. Nachází se zde porodnice, operační sál, laboratoř a také ordinace zubního a očního lékaře.

V těchto dnech si nemocné a zdravotníky zvlášť připomínáme, modlíme se za ně v sobotu v nemocnici v Bangonde a pak v neděli v katedrále.

V sobotu slavíme krásnou mši pod širým nebem mezi různými pavilony nemocnice. Jsou zde hospitalizovaní pacienti, ale i další nemocní lidé z různých farností. Během eucharistie udělujeme svátost pomazání nemocných mnoha lidem. Po mši dobrovolníci ze sdružení sv. Vincence rozdávají jídlo nemocným, chudým a všem, kteří se přišli zúčastnit slavení.

Další den, v neděli, se všichni lidé, kteří pracují ve zdravotnictví, ať v církevní nebo státní nemocnici, shromáždili v katedrále, kde sloužíme mši. Téma letošního Jubilejního roku Naděje nám pomáhá dívat se na nemoc s důvěrou věřících. Jsme „poutníci naděje“. Je to příležitost děkovat a také připomenout celému společenství význam a hodnotu nemoci, důležitost povolání zdravotníků a připomenout si ty, kteří se o nemocné starají. Také vnímat důležitost poskytování lásky a péče nemocným. A ani nezapomínáme na organizaci Hope and Faith, která lidem připomíná, aby se neztratili ve fatalismu a nepropadali čarodějnictví, které tu má na mnoho lidí velmi vlivný vliv.

V pondělí 3. března letím do Bangui a v úterý pokračuji do Španělska. V sobotu 8. března pořádá v Cordobě organizace Bangassou Foundation velkou charitativní akci a společný oběd (Comida). Zúčastní se jí více než 1000 lidí, kteří se zapojují do podpory mnoha projektů v diecézi Bangassou.

Zůstanu v Córdobě do úterý 11. března, abych se pak hned zas vrátil do Bangui a Bangassou.

Ospedale di Bangonde
Hopital de Bangonde

Ospedale di Bangonde: Giubileo dei malati
Hopital de Bangonde: jubilé des malades

Cattedrale di Bangassou: Giubileo del personale della sanità
Cathédrale de Bangassou: Jubilé du personnel soignant

Bangassou

Stavební práce pokračují

 

Cappella Nostra Signora della Speranza, Maliko
Chapelle Notre Dame de l'Espérance, Maliko

 

Stavební práce pokračují

Pořád nějak nechápu, kde je chyba, že jsem stále někde na stavbách a řeším staveniště. V tomto týdnu, kdy je relativní klid, se totiž ocitám u spousty děl a projektů, které buď právě začínají nebo se na nich pokračuje.

Například ve vesničce Maliko dokončujeme stavbu kostelíka, který se začal stavět vloni. Tady si dávám hodně záležet na výzdobě, aby byla opravdu krásným místem k modlitbě a ke ztišení se. Kaple je zasvěcena Panně Marii Naděje. Letošní Jubileum naděje, které prožíváme, nás odkazuje na kříž, znamení Boží lásky k nám, na kotvu a průvodce našeho života. Kostelík je darem jedné španělské farnosti.

Ve farnosti Tokoyo, v blízkosti Bangassou, začaly díky financím z Papežských misijních děl rekonstrukční práce na presbytáři a domech, které slouží farnosti. Začalo se opravou střechy a poté opravami všeho dalšího.

Ostatně i zde, na misii, kde teď žiji, instalujeme solární systémy.

V Lanome, farnosti 37 km od Bangassou, byly dnes ráno, 28. února, slavnostně zahájeny další dvě stavby, což je nový kostel a základní škola.

Stavba to je náročná a drahá, protože pytel cementu, který v Bangui, hlavním městě, stojí kolem 15 eur, stojí tady v Bangassou více než dvojnásobek. Stejný pytel cementu stojí tady více než 35 eur!

Ale Prozřetelnost je nekonečná a štědrost mnoha lidí splní také tyto sny!

Tokoyo

La Missione di Bangassou

La Missione di Bangassou

Lanome