sobota 28. ledna 2017

Johannesburg-Bangui-Bozoum



Johannesburg-Bangui-Bozoum
Minulý blog jsme skončili v pátek večer, když jsem byl ještě v Johannesburgu, abych zjistil podrobnosti o strojovém vybavení na výrobu cihel.
Po dvou dnech intenzivní práce jsme si v sobotu já a Enrico Massone udělali turistický den! Vlakem a metrem jsme jeli do města, které jsme pak projeli autobusem. 
Jedná se o velmi různorodé město se spoustou zeleně (miliony stromů vysazených, aby snížily prach z těžby zlata). Navštívili jsme pěkný park a zoologickou zahradu, kde trávilo čas mnoho rodin a užívali si pikniky. Projeli jsme velmi krásná a důležitá místa jako je náměstí Mahátmy Gándhího, který zde začal svůj život právníka i svůj nenásilný boj.
Navštěvujeme také Muzeum apartheidu, které vypráví smutný příběh této země o bojích a naději mnoha lidí, mezi nimiž vyniká Mandela.
Ve večerních hodinách se blížíme k letišti. Náš let, který je naplánován na 1:15 v noci, je zpožděn a nakonec odlétáme ve 2:30. Takže i při návratu si dobře zaběháme na letišti v Nairobi, abychom stihli další let. A tak jsme ráno v 9 hodin v Bangui, po 7 hodinách letu (v důsledku rozdílu v časových pásmech).
V odpoledních hodinách přivítáme otce Davida, tajemníka nunciatury, který přijel na návštěvu s několika italskými přáteli, včetně dr. Marielly Enoc, ředitelky nemocnice "Bambino Gesù" v Římě, jmenované papežem Františkem, aby pomohla dětské nemocnici v Bangui a usnadnila návrat mnoha uprchlíků do původních čtvrtí.
V pondělí ráno jsem měl ještě několik schůzek a asi ve 12 odjíždím z Bangui a kolem 18 jsem v Bozoum, po obvyklých 400 kilometrech děr, zátarasů atd...
Během týdne... se zabývám různými věcmi. Je třeba zkontrolovat rýži vypěstovanou zde v Bozoum, a to proto, že WFP (World Food Project) má v úmyslu ji koupit pro distribuci ve školách.
Ale je tu problém, který mě dlouhodobě trápí: ztráta bezpečí v městě a okolí. Už pár týdnů jsme bez prefekta, bez podprefekta a bez mírových sil, které opustily město. Často jsou slyšet výstřely a anti-Balaka (bývalí povstalci, nyní lupiči...) jednají jako skuteční páni situace. Ve středu jsem je pozval na schůzku a bylo nás asi dvacet lidí, včetně osob odpovědných z Conseil des Sages (Rada starších), některých mladých a několik anti-Balaka. Hodně diskutujeme a hledáme řešení, cílem je, abychom je zastavili a vybudovali alespoň minimum občanského soužití pro všechny. Doufejme!
Ve čtvrtek máme další setkání o Zemědělském veletrhu. Navzdory nejistotě a navzdory skutečnosti, že nemohou přijet zemědělci z Bocaranga, Ndim a Ngaundaye (aby nedošlo k jejich ohrožení), jsme se konečně rozhodli, že veletrh uspořádáme. A tak 4.-5. února proběhne už 13. Zemědělský veletrh v Bozoum.
Jde o sázku na budoucnost, na rozvoj a na práci tolika lidí!


Gorilla

Il Re Leone... un po' stanco
Le Roi Lion (un peu fatigué)




Il monumento a Gandhi


Minusca à Bangui

Controllo dell'umidità del riso, prima della vendita
Controle de l'humidité du riz, avant la vente


Ginnastica per gli alunni della scuola di Alfabetizzazione

neděle 22. ledna 2017

Bozoum-Bangui-Johannesburg


Bozoum-Bangui-Johannesburg
Poslední víkend byl v Bozoum tak trochu hektický... V pátek večer, když jsem připravoval text blogu, bylo slyšet z města mnoho výstřelů, zejména z těžkých zbraní... Druhý den ráno jsme zjišťovali podrobnosti: skupina rebelů z Anti-balaka se vrátila z Bocaranga a Koui, kde trávili minulý měsíc bojůvkami s rebely ze Séléka a s kočovníky MBororo. Zaměřovali se zejména na krádeže a plenění. Po návratu do Bozoum považovali za vhodné, aby oslavili konec roku...

Druhý den ráno přišlo další překvapení: Modré přílby zas odešly z Bozoum... město tak zůstává bez pořádkových sil, bez prefekta, bez zástupce prefekta... Takhle se tu realizuje činnost státní správy!

V sobotu jsme s ministranty uložili Betlém a tak se rozloučili s Vánoci... V úterý se vydávám do Bangui. Tam na mě čekalo velké překvapení: uprchlíci, kteří po dobu delší než tři roky, žili ve stanech a v provizorních chatrčích v těsné blízkosti našeho kláštera, jsou téměř všichni pryč a to díky OSN. Je neuvěřitelné vidět znovu prázdný prostor mezi palmami a vnímat ticho. Doufáme a modlíme se, aby ti, kteří odešli, mohli znovu vybudovat své domovy a především mohli žít v míru a bezpečí...

Ve středu odpoledne vyrážíme s Enricem Massone do Jihoafrické republiky! Cesta je trochu dobrodružná, protože z Bangui odlétáme s více než hodinovým zpožděním a v Nairobi musíme běžet, abychom stihli další let, který na nás naštěstí počkal... V noci přistáváme v Johannesburgu. vydali jsme se sem proto, abychom navštívili továrnu HYDRAFORM, která vyrábí stroje pro výrobu samosvorných cihel, vyráběných z hlíny, s příměsí 8 až 10% cementu. Je to jednoduchá technologie, která využívá místní půdu a snižuje závislost na cementu. Ten se sem musí draze dovážet. Kromě toho tento stroj vytvoří nová pracovní místa...

Chceme rozvinout tuto technologii pro budoucnost dalších staveb, které plánujeme (zemědělská škola a klášter v Bangui) a pro jakékoli další projekty (kaple, školy, zdravotní střediska...). Nemáme moc času (dorazili jsme tam v noci ze středy na čtvrtek, odjíždíme v sobotu večer), takže nemůžeme navštívit tolik míst, která jsme chtěli vidět, ale návštěva je velmi užitečná...
Je velmi povzbuzující vidět, jak jiné africké země prosperují a nacházejí cestu vpřed...




Il sito dei profughi del Carmel, a Bangui. Quasi vuoto, dopo olre 3 anni di permanenza...
Le site des déplacés du Carmel, à Bangui. Presque vide, après plus de 3 ans...

Enrico Massone
 
la sede della ditta Hydraform
le siège de Hydraform







sobota 14. ledna 2017

Čtyři nebo dvě roční období?




Čtyři nebo dvě roční období?
Ve Středoafrické republice máme dvě místo čtyř ročních období: období dešťů a období sucha.
Délka období ale trvá podle toho, ve které části země se nacházíte, ale tady v Bozoum, obecně řečeno, období dešťů začíná v dubnu až květnu a končí v říjnu až listopadu (7 měsíců) a období sucha tu máme od října-listopadu do března-dubna.

Teď tedy máme naplno období sucha. Nepršelo nám už pět měsíců, trochu fouká vítr, jsou tu požáry, které devastují savanu a všude je spousta prachu! Mezi listopadem a lednem teplota v noci značně klesá (dostali jsme se až na 7 stupňů!). Ale během dne slunce koná svou povinnost a teplota stoupá až na 34-38 stupňů. Je velmi sucho, teplo je ale snesitelné. Cestování je v období sucha jednodušší než během dešťů... ale zas je hodně prachu!

Co jsme udělali v tomto týdnu? Trochu od všeho! V pondělí jsme rozdali vysvědčení studentům našeho Lycea Sv. Augustin. V úterý odpoledne proběhlo setkání se zástupci nevládních organizací, které pracují v Bozoum.

Ve středu odpoledne odjíždím do Bouar. Troufnu si jet přímou cestou (vzdálenost je tak totiž jen 110 km namísto 250 km a potřebuji 2,5 hodiny místo 5 hodin...). Od července nebylo možné používat tuto cestu kvůli zničeným mostům a místům, kde jsou brody. Teď můžu jet docela dobře. Co by vás ale dohnalo ke vzteku je to, že tato cesta je opravována už čtyři roky a ještě stále není hotová. Projekt byl svěřen jedné firmě, ale ta ještě cestu nedokončila. Stát pak zasáhl, ale přesto stály stavební stroje v nečinnosti po dobu delší než šest měsíců...

V Bouar návštívím naše komunity v Yole a v St. Elia, kde jsou karmelitáni velmi zapojeni do pedagogické práce a vzdělávání. Jdu z jedné schůzce na druhou, přecházím od jednoho tématu k druhému: aktuální situace v zemi, chov králíků, školy, stavba zdi, formace noviců, činnost Charity a rady Spravedlnost a mír, recepty do kuchyně, zpracování podkladů k projektu pro pomoc lidem s AIDS...

V pátek ráno odjíždím z Bouar do Baoro, kde máme komunitní setkání. Po obědě jsem znovu na cestě a po malé zastávce v Bossemptele dorazím do Bozoum něco před 18. hodinou. Jen se pozdravíme, běžím opravit čerpadlo, protože jsme bez vody... půl hodina práce a čerpadlo začíná znovu pracovat a máme zas vodu...










sobota 7. ledna 2017

A máme tu nový rok!





A máme tu nový rok!

Takže starý rok 2016 skončil, vítáme ten nový. V Bozoum jsme do něj vstoupili klidně a zároveň v radosti. Poslední den roku jsme oslavili eucharistii v 17 hod., poděkovali jsme Bohu za všechno, co jsme v uplynulém roce zažili a děkovali i za to, že nás ve všem provázel! Po mši jsme společně povečeřeli se sestrami, podívali se na pěkný film a kolem 22 hod. šli spát... Zdá se, že nový rok umí začít i bez našeho bdění, takže ráno jsme se do něj probudili. Dole ve městě Bozoum většina lidí noc protančila, zpívalo se, slavilo... Bylo slyšet i oslavné střílení, ale naštěstí nezpůsobilo žádnou škodu (...a navíc tady je prospěšné, když se plýtvá municí, protože pak už nemůže být zneužita...).

Nedělní ráno, 1. ledna jsme se znovu sešli ke slavení eucharistie, a v dalších dnech stále slyšíme vzájemné zdravení se a volání všude kolem "Kráááásný novýýýýýý rok"! V pondělí ráno vyjíždím na sever země, abych navštívil místa, kde žijí a pracují zejména kapucíni. Celá oblast je plná banditů, ve vzduchu doslova visí spousta napětí (dva dny po našem odjezdu byl zabit jeden příslušník mezinárodních mírových sil 25 km od Bocaranga). Když jsme se vzdalovali od jedné bariéry poblíž Bocaranga, viděli jsme přicházet četníky spolu s rebely anti-balaka... V městečku Ndim, zcela na severu země, mi řekly sestry, že tam lidé mají hodně strachu, protože dorazili (rebelové) nejednou dokonce až do nemocnice...

Ve večerních hodinách se konečně dostáváme do Ngaundaye, 205 km od Bozoum. Zde žije P. Piotr, který nám popisuje, jak jsou u nich skoro všechny aktivity, které tady dosud realizovali, kvůli přítomnosti rebelů téměř paralyzovány. Nemohl odjet ani o vánočních svátcích do blízkých vesnic slavit s lidmi mši, protože rebelové jim v tom zabránili. Hovor probíhal se sestrami z různých zemí, včetně řeholní sestry Renata Dutto z venkovské oblasti Vinadio (můj rodný kraj v Itálii), takže se mluvilo ve směsi francouzštiny, polštiny a nářečí z oblasti Piemonte. Setkali jsme se také s Františkem, 84letým misionářem, který sice chodí o holi (ale když se přiblíží k nějakému políčku, zapomíná na hůlku a téměř se rozběhne!). Po celá léta na polích pracoval, mimo jiné vyšlechtil ze sazenic více než 30 druhů mangovníků! Druhý den ráno jsme vyrazili směrem k dalšímu našemu cíli, do Ndim, tam se sestry přece jen rozhodly k znovu otevření škol, které spravují. Pracují zde učitelé, kteří absolvovali seminář, organizovaný v září 2016 v Bozoum českou neziskovou organizací SIRIRI z Prahy, v rámci vzdělávacího programu "Škola hrou". Procházím učebnami, kde se učí prvňáčci a vidím, že děti začínají číst a psát v Sango...

Vracíme se, ujeli jsme 410 km a přijíždíme kolem 19.30 zas zpět do Bozoum. Máme za sebou cestování po silnicích ve strašném stavu, výsledkem čehož jsou také tři proražené pneumatiky... V následujících dnech začínám s přípravou dalšího čísla farního zpravodaje "Le Saint Michel". Tady si ho můžete přečíst:https://www.dropbox.com/s/6hswcjh8wbmxjo6/Le%20Saint%20Michel%2014%20web.pdf?dl=0
                         



i manghi innestati di Fra Francesco
les manguiers greffés du frère Francesco


strade
les routes...



con l'aiuto del maestro
avec l'aide du maitre

e da solo
et maintenant tout seul





antibalaka all'opera
un antibalaka à Bocaranga