Svatby, manifestace, příchody a maturitní zkoušky

Svatby, manifestace, příchody a maturitní zkoušky 
V neděli 20. července slavíme tři svatby. Tady ve Středoafrické republice je to bohužel vzácné, že se nevěsta a ženich vezmou před tím, než se vezmou... To jest: nejprve začnou spolu žít, založí rodinu a pokud jdou věci dobře, přijdou děti atd., a pak se po několika letech vezmou.
Takže v neděli tři páry přišly před oltář, aby oslavily své manželství. A také křest svých dětí. Rolande, čerstvá nevěsta, "vhodně" urychlila porod, když večer před svatebním dnem porodila Benedictu, která přišla právě včas, aby druhý den přijala křest!
V úterý je výjimečný den. Vzhledem k tomu, že napětí v posledních několika týdnech roste (mladý muž zabitý kamerunskou armádou, což je oddíl MISCA a voják zlynčovaný a zabitý lidmi), přemýšleli jsme o tom, že bychom připravili den modlitby a reflexe na vzniklou situaci. V úterý ráno jsme se sešli na krátkou společnou modlitbu a reflexi v baptistickém kostele, a to jak protestanti, tak katolíci, a někteří muslimové. A pak jsme zahájili mírový pochod hlavní třídou Bozoum. Nebyl nás velký počet (asi 400 lidí), ale jak říká Ježíš ve svých podobenstvích, jen málo kvasu stačí na prokvašení tří měřic mouky...
V úterý je výjimečný den i proto, že přijíždí do Bozoum otec Enrico Redaelli, který po několika letech práce mezi chlapci a mladými v semináři v Yole, zůstane nyní pracovat zde pro království nebeské, a to ve čtvrtích, a mezi poli a vesnicemi v okolí Bozoum. Vítej, a hodně štěstí!
V pátek ráno kolem páté jsem chtěl odjet do Bouar, ale prší, prší, prší, a tak přemýšlím o tom, že pojedu až další den. V sobotu, těsně před šestou, odjíždíme s našimi třeťáky ze střední školy, kteří jdou skládat zkoušku dospělosti. Je to historicky poprvé, kdy žáci naší školy svatého Augustina dospěli k tomuto cíli. Doufám, že to zvládnou!
Mezi sobotou 26.7. a nedělí 27.7. končí výuka ve školách uprchlíků. Na začátku školního roku tu bylo 750 dětí a na konci 350, protože mnozí se mohli vrátit do vesnic, z nichž uprchli. Mohli tu chodit do školy a dokončit šťastně školní rok, a to díky úsilí desítek učitelů a financování z České republiky a za podpory SIRIRI z Prahy.

 

I nostri alunni di 3a liceo in viaggio verso l'esame di maturità
Nos élèves de Terminale en route vers l'examen du BAC

Padre Enrico (camicia a quadretti)
Père Enrico (avec la chemise à carreaux)

Další týden (ještě pořád) intenzivní!

Další týden (ještě pořád) intenzivní! 

V neděle 13. června jsme slavili svátost biřmování tady v Bozoum, a to pro více než 120 lidí. Bohužel, biskup vzhledem k věku a nemoci, nemohl přijet, a tak jsem byl pověřen udělením svátosti biřmování... 

Slavnostní mše, se zpěvem a tancem..., ale také intenzivní chvíle modlitby těchto chlapců a dívek, mladých i dospělých lidí, kteří obdrželi dar Ducha svatého. 

V těchto dnech organizujeme konec školního roku na státních školách, který mohl proběhnout díky finanční pomoci České republiky a UNICEF. Bylo možné zajistit výuku pro více než 15.000 dětí během školního roku. Dnes ráno jsem četl tato slova papeže Františka: "Velmi často se ptáme, s určitými obavami: "Jaký svět necháme našim dětem?" Možná by bylo lepší se zeptat: "Jaké děti dáme tomuto světu?". 

V úterý jsme oslavili svátek Panny Marie Karmelské, a to ve všech našich komunitách. Byl jsem na cestách (nejprve v Bouar, pak v Bangui, 1 140 km ...). 

V Bangui jsem měl možnost setkat se s uprchlíky, kteří žijí  v našem klášteře Karmel. Je jich tu více než 10.000, jsou tu od prosince 2013; tedy téměř osm měsíců života v nejistotě, ve stanech, v životních a hygienických podmínkách nesmírně obtížných... 

S nimi se snažíme přemýšlet o tom, jak by bylo možné uskutečnit návrat do jejich domovů. To je sen každého z nich, ale tvrdá realita ve čtvrtích, kde pořád panuje násilí a nebezpečí, stále přetrvává. Právě v těchto dnech byli dva lidé, kteří chtěli opravit své domovy, zabiti... Doufáme, že přijdou konkrétní opatření mezinárodních vojenských sil k zajištění klidu alespoň ve čtvrtích hlavního města. 

Cesta zpět do Bozoum je dlouhá a plná dobrodružství. U některých bariér jsou antibalaka, potkáváme kolonu dobře sto nákladních aut, která se vrací do Kamerunu, doprovázná francouzskou a rwandskou armádou. 

Ale 200 km od Bangui jsme nuceni zastavit: deště z rána zničily most: železná trubka, která odváděla vodu, byla odplavena asi o třicet metrů níže, zůstal tam jen hliněný můstek z jednoho břehu na druhý. Některá auta s velkým úsilím projíždí přejezdem, který vytvořili mladí lidé mimo původní silnici, ale to je objížďka nejméně 40 minut, a s velkým rizikem pádu. Po čtyřech hodinách čekání a zvažování možných řešení, jsem se rozhodl zkusit projet. 

Udělám kříž a s dech beroucím tempem jedu autem rychle přes most, který se skládá z vrstvy asi 3 cm asfaltu a třiceti centimetrů země... Křehký most, ale vydržel! 

Díky Bohu, že jsme pro tentokrát šťastně projeli!

Válka a mír, mír a válka…

Válka a mír, mír a válka…

Život v Bozoum pokračuje za střídání naděje a starostí. Stejně jako všude jinde v SAR…

Tento týden se zdejší biskupové shromáždili, aby připravili poselství, ve kterém odsoudili násilí, jedno jakého původu, jestli zaviněného Selekou, Antibalakou nebo někým jiným… Problémy jsou obrovské, ale je zcela nezbytné něco dělat! Vybízejí nás, abychom neztráceli naději a důvěru a "abychom dnes svědčili o boží lásce" (pro ty, kteří se chtějí s obsahem seznámit, zde je originální francouzský text : http://fr.radiovaticana.va/fr2/Articolo.asp?c=810400 ) 

Zde v Bozoum uzavíráme v těchto dnech školní rok. Rok plný rizik, ale přesto: tisíce dětí mohlo chodit do školy! Jednak v našich misijních školách, státních školách ve městě a v šedesáti dalších školách naší oblasti, mělo 15 000 žáků základních škol možnost chodit do školy, díky dvěma projektům, jedním financovaným Českou republikou (který zprostředkovala obecně prospěšná společnost SIRIRI) a druhým od UNICEFu. V jedné z našich misijních škol - v lyceu sv. Augustin - navíc působil v tomto rizikovém školním roce mladý český dobrovolník Vojtěch Bílý. 

V neděli 6. července jsme měli akci spolu s dívkami a ženami z Centra pro podporu žen KANA (projekt podporovaný českou SIRIRI), které prezentovaly (a prodávaly) práce posledních měsíců: oblečení, dětské komplety, koláče, atd.

V úterý 8. července  jsme měli poradu profesorského sboru lycea sv. Augustina, a ve čtvrtek jsme předávali vysvědčení.

V pátek byla velká oslava pro 780 dětí z mateřské a základní školy, pro jejich bratry, sestry, přátele a rodiče. Učitelé předávali vysvědčení a malé odměny pro nejlepší žáky z každé třídy. I tento rok jsme díky jednomu společenství z italského Cunea mohli financovat tyto odměny a rozdat kolem 300 sazenic ovocných stromů, které, dá-li Bůh, začnou za několik let rodit…

Nicméně minulý týden byly i problémy. V Bambari, městě dost vzdáleném od nás, nějací lidé ze Seleky zaútočili na katedrálu, kde se ukrývaly tisíce osob a zabili 20 – 30 osob. Také zde v Bozoum byla situace velmi napjatá.

V úterý odpoledne kamerunští vojáci z Misca (Africká unie) v průběhu jedné patroly zabili mladého muže, který hrál karty. Lidé se rozhořčili a odnesli mrtvé tělo k vojenské základně. Vojáci stříleli do vzduchu, aby rozezlený dav rozehnali. Při jejich návratu zpět do města jsem se s nimi setkal a snažil se je uklidnit. Ale ve stejnou dobu se jeden kamerunský voják objevil ve městě, byl zlynčován a zabit.

Večer kolem 10. hodiny bylo slyšet hodně střelby. Byli to vojáci Misca, kteří si přišli pro tělo svého kamaráda, které bylo hozené do studny a zasypáno kamením a cihlami…

Ve středu dopoledne jsem svolali naléhavou schůzku, kde jsme se snažili pochopit, co se stalo, a šli jsme navštívit rodinu zabitého muže. Společně jsme se modlili, a také jsme se modlili za zabitého vojáka a vyzvali jsme všechny, aby zachovali klid…

Napětí pomalu povoluje, ale ne zcela. Minulou noc jedna rodina, ohrožovaná Antibalakou, musela opustit svůj domek a strávit noc zde na misii.

Kéž Panna z Karmelu všechny chrání!