Tak jsem ještě naživu...
Musím poděkovat
Dítěti Ježíši, otci Enricovi (který trval na tom, že mám odjet z
Bozoum), otci Federicovi (kterému se jako zázrakem podařilo najít pro
mě místo ve vrtulníku) a francouzské armádě, která mě vzala do Bangui,
do jejich nemocnice, kde se o mně starali na jednotce intenzivní
péče...
Minulé pondělí 25. srpna jsem dostal malárii. Začal
jsem se léčit, na první pohled to vypadalo jako běžná lehká malárie, ale
pak se to začalo zhoršovat, došlo na zvracení, krev v moči, a tak dále.
Středa byla ještě horší, ve čtvrtek přišel lékař, který mě připojil na
kapačku, ale stejně se dál můj stav zhoršoval.
Enrico se
snažil zjistit, zda existuje možnost leteckého převozu, ale to nebylo
možné. Otec Federico, který byl v Bouar, kontaktoval francouzskou
armádu, která byla ochotna mně převézt vrtulníkem, ten v 16,30 hodin
odletěl z Bossangoa. Asi v 17h15 přistál na stadionu v Bozoum, tam jsem
do něj nastoupil. Vrtulník... je to jako cestování po polní cestě v
kamionu... Dělá to hodně hluku, vibrací, ale zdravotní sestry jsou
přesto schopny nasadit kapačky...
Přiletěli jsme do Bangui po
hodině a půl. Nemocnice leží prakticky na letecké dráze vojenské
základny. Zde se mi představil francouzský plukovník, šéf zdravotníků,
který mě pozdravil v italštině! Jemnuje se Lanteri, a narodil se v Brig
(v obci pár kilometrů od italských hranic), následující dny se o mne
staral s velkou pozorností a vstřícností (třetí den jsme začali mluvit v
piemontském nářečí).
Francouzi mají polní nemocnici velmi
dobře organizovanou, vybavenou jednotkou intenzivní péče, operačním
sálem a vším potřebným. Hned jsem byl hospitalizovaný a pod lékařsky
dozorem, napojen a sledován přes kabely, bezdrátové alarmy atd.
Prvních
pár dní jsem mi bylo hodně zle... Měl jsem velmi nízký tlak, ztratil
jsem spoustu krve. Ale pečovali o mě velmi dobře, s velkou
profesionalitou a lidskostí. Nemohl jsem jíst (poprvé, co se mi podařilo
něco spolknout, bylo v úterý) a až v pondělí jsem se na několik minut
postavil.
Ve středu jsem odešel z nemocnice, a teď jsem tady,
v Centre d'Accueil, kde budu pár dní odpočívat. Čtu, modlím se,
připravuji si různé materiály, odpočívám...
Velké díky všem
za solidaritu a modlitbu! Prvních pár dní, když jsem na to byl nejhůř,
mi hlava nefungovala úplně dobře (hůř než obvykle!), tak jsem často
viděl - nebo měl pocit, že vidím - spoustu lidí kolem své postele:
přátele, známé, řadu lidí, kteří byli blízko mně a modlili se. Děkuji
vám!
Žádné komentáře:
Okomentovat