Válka a mír, mír a válka…
Život v Bozoum pokračuje za střídání naděje a starostí. Stejně jako všude jinde v SAR…
Tento
týden se zdejší biskupové shromáždili, aby připravili poselství, ve
kterém odsoudili násilí, jedno jakého původu, jestli zaviněného Selekou,
Antibalakou nebo někým jiným… Problémy jsou obrovské, ale je zcela
nezbytné něco dělat! Vybízejí nás, abychom neztráceli naději a důvěru a
"abychom dnes svědčili o boží lásce" (pro ty, kteří se chtějí s obsahem
seznámit, zde je originální francouzský text : http://fr.radiovaticana.va/fr2/Articolo.asp?c=810400 )
Zde
v Bozoum uzavíráme v těchto dnech školní rok. Rok plný rizik, ale
přesto: tisíce dětí mohlo chodit do školy! Jednak v našich misijních
školách, státních školách ve městě a v šedesáti dalších školách naší
oblasti, mělo 15 000 žáků základních škol možnost chodit do školy, díky
dvěma projektům, jedním financovaným Českou republikou (který
zprostředkovala obecně prospěšná společnost SIRIRI) a druhým od UNICEFu.
V jedné z našich misijních škol - v lyceu sv. Augustin - navíc působil v
tomto rizikovém školním roce mladý český dobrovolník Vojtěch Bílý.
V
neděli 6. července jsme měli akci spolu s dívkami a ženami z Centra pro
podporu žen KANA (projekt podporovaný českou SIRIRI), které
prezentovaly (a prodávaly) práce posledních měsíců: oblečení, dětské
komplety, koláče, atd.
V úterý 8. července jsme měli poradu profesorského sboru lycea sv. Augustina, a ve čtvrtek jsme předávali vysvědčení.
V pátek
byla velká oslava pro 780 dětí z mateřské a základní školy, pro jejich
bratry, sestry, přátele a rodiče. Učitelé předávali vysvědčení a malé
odměny pro nejlepší žáky z každé třídy. I tento rok jsme díky jednomu
společenství z italského Cunea mohli financovat tyto odměny a rozdat
kolem 300 sazenic ovocných stromů, které, dá-li Bůh, začnou za několik
let rodit…
Nicméně minulý týden byly i problémy. V Bambari, městě dost vzdáleném od nás, nějací
lidé ze Seleky zaútočili na katedrálu, kde se ukrývaly tisíce osob a
zabili 20 – 30 osob. Také zde v Bozoum byla situace velmi napjatá.
V
úterý odpoledne kamerunští vojáci z Misca (Africká unie) v průběhu
jedné patroly zabili mladého muže, který hrál karty. Lidé se rozhořčili a
odnesli mrtvé tělo k vojenské základně. Vojáci stříleli do vzduchu, aby
rozezlený dav rozehnali. Při jejich návratu zpět do města jsem se s
nimi setkal a snažil se je uklidnit. Ale ve stejnou dobu se jeden
kamerunský voják objevil ve městě, byl zlynčován a zabit.
Večer
kolem 10. hodiny bylo slyšet hodně střelby. Byli to vojáci Misca, kteří
si přišli pro tělo svého kamaráda, které bylo hozené do studny a
zasypáno kamením a cihlami…
Ve
středu dopoledne jsem svolali naléhavou schůzku, kde jsme se snažili
pochopit, co se stalo, a šli jsme navštívit rodinu zabitého muže.
Společně jsme se modlili, a také jsme se modlili za zabitého vojáka a
vyzvali jsme všechny, aby zachovali klid…
Napětí
pomalu povoluje, ale ne zcela. Minulou noc jedna rodina, ohrožovaná
Antibalakou, musela opustit svůj domek a strávit noc zde na misii.
Žádné komentáře:
Okomentovat