úterý 19. listopadu 2013

Palubní deník








Pondělí
Chodívají ke mně do kanceláře někteří zaměstnanci Charity. Jeden z nich měl uplynulou noc nepříjemnou návštěvu: tři rebelové ze Seleka o půlnoci přišli k němu domů. Je to dobrovolník, jeden z těch, kteří pomáhají s distribucí potravin ze Světového potravinového fondu uprchlíkům. Očekávali, že u něho najdou potraviny, ale on nic neměl. A pak jemu i jeho manželce vyhrožovali smrtí. Prý se vrátí v devět hodin a řekli si mu, ať si přichystá 150 000 f CFA (cca 225 eur).
Telefonoval jsem na několik míst a pak se vydal přímo do doupěte rebelů... Setkávám se s "plukovníkem". Řekl jsem mu, co se stalo, a uvedl jsem i jména autorů hrozeb. Říká, že neví, kdo to je... Navzdory tomu, že jedním z těch dvou je slavný Goni, známý už s incidentu "s fackou"... Chvíli jsme diskutovali, pak jsem odešel. Ten dobrovolník se nakonec rozhodl uchýlit se mimo Bozoum, alespoň na nějakou dobu...

Úterý
V 5.30 jsem odjel do Bangui. Vyjel jsem hodně brzy, protože v 08:30 musím moderovat setkání s náboženskými vůdci v Bossemptele, v městečku 90 km od Bozoum. Je nás asi patnáct katolíků i protestantů. Muslimové nepřišli, ale rozhodli jsme se spolupracovat tak jako tak, a pak se s nimi setkat a pohovořit později. Přemýšleli jsme společně, jako věřící, o situaci a o problémech, kterými země prochází. Krize je výsledkem chyb a omylů dlouhé cesty. A řešit je vyžaduje obrovské odhodlání, obrácení cestou reflexe a odborné přípravy, která bude dlouhá. Ale věřící se na něm chtějí podílet!
Asi v poledne jsem odjel směr Bangui. Počty bariér se stále zvyšují (mezi Bozoum a Bangui je jich nyní 13), ale nesetkali jsme se s příliš velkými problémy.
Středa až sobota
Ráno jsem běhal od jedné schůzky k druhé. Začal jsem s UNICEF, která chce pomoci školám na území Bossentele a Bozoum, kde jsou školy stále zavřené. Tak by se dalo umožnit dalším 8 000 dětem chodit do školy! Potkal jsem spoustu lidí a přátel a mnozí se prý obávají o své bezpečí (já taky!). Dokonce mě zdravil i majitel jedné restaurace a pak mě pozval na oběd (Díky F.......!).
Pak následovala návštěva Světového potravinového programu a dalších organizací a odpoledne jednání s Caritas. Představitelé devíti diecézí ve Středoafrické republice se setkávají, aby jednali o tom, jak lépe pracovat v této hrozné situaci. Celá země je vzhůru nohama! V městě Bossangoa je stále asi 41.000 uprchlíků (z toho 34 000 přímo v katedrále). V Berberati mrtvé již nepočítají. V jiné oblasti se rebelové rozhodli chodit od vesnice k vesnici a nechávají zde prázdné pytle pro každého zemědělce, a požadují po nich, aby je naplnily...
Formátoři pocházejí z různých Charit: Charita Afrika, Caritas Internationalis a Caritas Anglie (CAFOD): Je hezké vidět církev v její rozmanitosti a v její jednotě. Čtyři formátoři ze čtyř různých zemí: Indie, Švýcarsko, Anglie a Kongo...
Charita je ve střední Africe jednou z mála organizací, která byla vždy blízko lidem. Jako nikdy předtím, tak v poslední době cítíme jako skutečně pravdivé slovo papeže, který říká, že charita je "pohlazení Matky církve jejímu lidu."
Zasedání zakončil v sobotu ráno arcibiskup Bangui Dieudonné Nzapalainga, který je také prezidentem Charity. Jeho činy, a to jak uvnitř tak i vně země jsou opravdu prorocké!
Ve 13.00 konečně odjíždím. Auto je přetíženo barvou, a vezu také 350 kuřat. Pípají po celou dobu jízdy. Na 12. km... zase moment napětí: Ptají se mě na cestovní povolení, přešel jsem to, že ho mám. Říkají mi, že ho chtějí vidět, ale odmítl jsem. Vysvětlil jsem jim, že jsem kněz a ke své práci potřebuji cestovat a tak dále, pak se omlouvali a nechali mě projet. Ještě se pak sice ozval jeden týpek u bariéry, nechtěl mě pustit projet, ale po chvíli mě i on nechal jet...
A konečně ve 20:00 večer jsem zase v Bozoum.











Žádné komentáře:

Okomentovat