V pondělí jsme zahájili školení pro učitele z našich škol v Bozoum, pro učitele z vesnic, a pro ucitele z Bossemptele : dohromady téměř 80 učitelů!
Po dva týdny budou pracovat na tom, aby se seznámili s novými nápady a s novými formami výuky francouzštiny, matematiky a občanské výchovy. V době vážné krize v zemi věříme, že je třeba oživit také vědomí toho, jaká jsou základní pravidla života a soužití ve společnosti. Aby se znovu naučili, jaká jsou práva (zde často pošlapávaná ) a povinnosti (kterým se tu často lidé, ale i státní orgány, vyhýbají) .
Kurzy začínají v osm hodin ráno a trvají do dvanácti. Po přestávce na oběd, pak kurzy pokračují od dvou odpoledne do pěti. Je to vše velmi intenzivní a náročné, ale učitelé jsou rádi, že si mohou zlepšit svoji práci.
Ve středu odpoledne jsem cestoval do Ngaundaye, vesnice 210 km od Bozoum. Zastavil jsem se v misiích v Bocaranga a Ndim. V sedm hodin večer, po téměř šesti hodinách na silnici (hrozné, někdy jen špatné, a zase naopak) a po devíti bariérách rebelů, jsem přijel do Ngaundaye. Zde mne informovali, že ve stejný den povstalci v obci Makele (4 km vzdálené) zabili sedm zemědělců...
Na každém místě, kudy projíždím, prožívám stejný údiv – pět měsíců od státního převratu pokračuje zabíjení a rabování. Úřady nefungují, a rebelové si nadále dělají, co chtějí, a to beztrestně... V těchto dnech se v některých čtvrtích Bangui opakovaly útoky Seleka, tj. rebelů. Výsledek? Vystrašení, zranění a okradení lidé... Někteří si mysleli, že jediným bezpečným místem bude letiště. Zde je francouzská vojenská jednotka MISCA (Mezinárodní síly v zemích střední Afriky ). Lety byly odloženy o pár dní, ale aspoň to k něčemu to bylo dobré!
Na zpáteční cestě... Trochu jsem konverzoval u zátarasů rebelů. V Bocaranga mě zastavili a nějaký Středoafričan se mě ptal, kam jedu. Odpověděl jsem mu, že až bude vědět, kam jedu... co že pak udělá? On mi řekl, že jeho otázka nebyla špatně míněná, a já mu na to odpověděl, že taková nebyla ani moje odpověď...
Pak přišel jejich velitel, který evidentně nebyl Středoafričan (nemluvil Sangem). Ptal se : " Qu'est ce qu'y na bagages dans? " (Co je v zavazadlech?). Řekl jsem mu, že jsou tam moje věci. Požádal mě o propustku na cestu. Odpověděl jsem mu, že žádnou nepotřebuju. Mluvil jsem v Sangu a on více či méně francouzsky odpovídal. Říkal, že nerozumí Sangu. Na to jsem odpověděl, že pokud není doma v této zemi, tak by bylo dobré, aby se vrátil, odkud přišel... On na to, že je Středoafričan, „mais je suis grandi a Cameroun“ (ale že vyrůstal v Kamerunu ). Trochu jsme se dohadovali, ale pak ho to začlo nudit a nechal mě odjet. Středoafričan, který otevíral bariéru a vše slyšel, na mě zamrkal, a všichni byli spokojení...
Pokračovali jsme v cestě a smáli se...
Tady v Bozoum vývoj událostí pokračuje dál, uprchlíků je tu pořád více (už jich je tu přes 2970 registrovaných).
Cestu k misii lemují stromy mangovníků a na nich právê teď kvetou nádherné orchideje. I Středoafrická republika bude jednou znovuzrozena a bude vzkvétat?
Žádné komentáře:
Okomentovat