Již uplynuly celé týdny od převratu ... ale stále jsme v chaosu!
Minulou sobotu prozatímní národní rada (která by měla reprezentovat
celou zemi) vybrala aklamací jediného kandidáta na prezidenta, který je
ale ve skutečnosti samozvaným prezidentem...
Mezitím se
pokračuje v rabování a zabíjení. Zejména minulou sobotu a neděli
rebelové vstoupili do některých čtvrtí, aby "odzbrojili obyvatelstvo",
ale ve skutečnosti ukradli vše, co mělo alespoň nějakou hodnotu. Někteří
lidé se jim postavili a rebelové začali střílet. Bilance: dvacet
mrtvých během víkendu. Mezi nimi byly i děti, které byly v kostele. Ten
byl zasažen minometným granátem...
A totéž se odehrává i ve zbytku země. Kapucíni museli opustit svou
misii v Gofo. Ale také v mnoha dalších městech, která utrpěla více nebo
méně škody, panuje strach z rebelů. Není jasné, co vlastně chtějí. Ničí
vše: administrativu, ekonomiku, politiku...
Bohužel politici (i zde!) vynikají neschopností a oportunismem...
Jediným hlasem, který zazněl s odvahou a rozhodností, je hlas arcibiskupa z Bangui. Ve své homilii minulou neděli a v rozhovoru pro Vatikánský rozhlas (který si můžete přečíst zde http://it.radiovaticana.va/news/2013/04/20/caos_in_centrafrica._l%E2%80%99arcivescovo_di_bangui:_la_popolazione_/it1-684688) se nebál říct, co se děje, protože to vidí každý den během návštěv lidí.
Prohlásil: "Minulé úterý se celá čtvrť vylidnila: panoval tam
hrozný strach, jako by mělo být všechno vypáleno. Já jsem šel s
některými dětmi přes silnici: všechny děti se bály ... Psychóza, scény
úzkosti ... Ptám se sám sebe, jak je možné, že někdo takto traumatizuje
dokonce i děti, tedy ty nejmenší, kteří představují současnost a
budoucnost země? Už jen proto, že vidí zbraně, slyší střelbu nebo vidí
rychle projíždějící vozidla... všechny děti se takových věcí bojí!
Neexistuje už žádná důvěra, ale jak je pak možné s někým pracovat? To
jsou otázky, které si noví zodpovědní činitelé budou muset položit. Je
čas vytvořit ovzduší důvěry. Je čas uklidnit lidi: to očekáváme od
politiků. V současné době máme dojem, že rebelové "Seleka", kteří mají
veškerou moc, si mohou dělat, co chtějí. Přišel čas, abychom je nyní
mohli kontrolovat, vymezit jim přesné hranice a odzbrojit je, aby se
lidé mohli zase začít starat o své běžné záležitosti. "
Půjdeme dál. Stavba pro ubytování studentů naší školy, kteří přicházejí z dálky, pokračuje (viz foto níže).
Ve
středu jsem jel do Bouar, 250 km odtud, abych viděl spolubratry a
setkal se s komunitami, které tam jsou. Byla to také příležitost setkat
se s členy komise Iustitia et Pax (spravedlnost a pokoj), s nimiž jsme
posuzovali situaci a snažili se vymyslet, co dělat dál. Co udělat
okamžitě? (např. svědčit o jakémkoli druhu násilí a zneužívání), a co v
nejbližší budoucnosti? -
(jak pomáhat lidem, křesťanům a zejména mladým lidem, jak vytvářet
budoucnost, jak položit základy pro hlubokou obnovu mentality lidí...)
Dnes
je neděle a abych mohl sloužit první mši v půl sedmé ráno, tak jsem
vyšel pěšky ke kapli sv. Jana. Máme teď jen jeden vůz, druhý jsme ukryli
z obavy, že by ho rebelové ukradli...
V odpoledních hodinách jsme se setkali s výborem farní charity
Iustitia et pax, abychom posoudili situaci a udělali něco proto, aby se i
státní školy mohly znovu otevřít...
A pokračujeme dál:
pomalu, s úzkostí, ale i s velkou důvěrou... jednak proto, že Ježíš řekl
v dnešním evangeliu, že nedovolí, abychom se dostali do rukou těch,
kteří nám chtějí ublížit, ale i díky modlitbám, podpoře a sympatii mnoha
lidí. Děkuji vám!
Žádné komentáře:
Okomentovat