Cestování a přejezdy

 

 

 

 

 

Cestování a přejezdy

Tento týden probíhal ve znamení cestování a přejezdů. Středoafrická republika je velmi velká země (dvakrát větší než Itálie). Silnic je málo, mnohé z nich jsou jen prašné cesty, přičemž pro jejich údržbu se téměř na celém území nic nedělá.

Cestovat do hlavního města (vzdáleného 750 km) tedy v podstatě znamená nutnost letět letadlem. Tento servis poskytuje za poplatek OSN. 

V těchto dnech se konal pohřeb Mgr. Tadeusze Kuseho, polského františkána, biskupa z Kaga Bandoro. Zemřel na Velikonoce, ale příprava a zorganizování pohřbu trvalo velmi dlouho. Minulý čtvrtek jsme s Mgr. Aguirrem odletěli do Bangui na tento pohřeb.

V pátek večer jsme slavili vigilii, která pokračovala celou noc, v sobotu ráno v 9 hodin byla slavnostní mše. Přítomni byli všichni biskupové Středoafrické republiky a také prezident republiky v doprovodu několika ministrů.

Biskupovi Tadeuszovi bylo 73 let. Jako misionář působil v Kongu a od roku 1987 ve Středoafrické republice. Bylo velmi dojemné vidět tak veliké množství lidí, kteří se s ním přijeli na mši v Bangui rozloučit. A ještě dojemnější bylo sledovat spoluúčast ze strany diecéze. Podél cesty z Kaga Bandoro, což je 350 km, projíždělo auto s rakví třemi farnostmi. A i když šlo někde jen o malé vesničky, čekali u silnice davy lidí, aby se s otcem biskupem mohli rozloučit.

V pondělí, úterý a středu jsem byl v našem klášteře na Karmelu. Trochu jsem obhlédl pokračující práce na stavbě nového kláštera, ale především se pozdravil s otcem Federicem, naším provinciálním představeným, který je teď zde ve Středoafrické republice. Byly to chvíle sdílení a radosti.

A dnes ráno jsem se konečně vrátil zpět domů do Bangassou. Tam jsem zjistil, že už dorazil náš zásobovací vůz, který přivezl cement, naftu, notebook, různé další věci a také moje bedny. Mile překvapilo, že dorazil relativně brzy, což znamená, že cestu z Bangui do Bangassou urazil za ”pouhých“ 10 dní cesty. Zato náklady byly vysoké, více než 15 eur za km! Za pár týdnů, až začne období dešťů, ale už vůbec nebude možné po silnici cestovat...

 

Il fiume Oubangui à Bangui

 

 

 

 

 

 

 

Bangui

Il chiostro del nuovo convento
Le cloitre du nouveau couvent

P.Federico e p.Cyriaque

 

 

Objevování

 

 

La gioia della fede
la joie de la Foi

 

 

Objevování

Je čtvrtek 11. dubna a já odjíždím s Mons. Aguirre na jih diecéze. Jsme očekáváni ve velké vesnici Bema, která leží na soutoku dvou řek Mbomou a Uele. Z tohoto soutoku se rodí řeka Ubangui, která se pak vlévá do řeky Kongo. Řeka tvoří hranici s Demokratickou republikou Kongo. Tato hranice je podobně nestabilní jako voda. Ale zároveň ve vesnicích na jednom i na druhém břehu lidé mluví stejným jazykem a je tak trochu jedno, na kterém břehu se člověk narodí. Silnice, po které jedeme, byla nedávno částečně rekonstruována. Vyjíždíme v 8:30, v 11:30 jsme v Ouangu, což je sto km od Bangassou. Zde je misie s krásným cihlovým kostelem, který byl postaven kolem roku 1950. Zastavujeme se u jedné školy, abychom se podívali, jak probíhají práce na opravě střechy, část střechy nedávno zničil padající strom. Po obědě s knězi z farnosti pokračujeme do Bemy, která leží asi o třicet kilometrů dál. Farnost tu vznikla teprve nedávno a je velmi živá. Mají tu krásný kostel, působí zde kněz a jáhen, založili tu základní a střední školu. Ubytování je tu dost sparťanské, ale přizpůsobujeme se podmínkám. V těchto dnech je veliké horko. 

V pátek ráno vyrážíme na další úsek naší cesty, nyní nás čeká 25 km do vesnice Tondomozuma. I tady je malý kostel, setkáváme se tu se dvěma mladými muži, Julienem a Placidem, v neděli by měli přijmout diakonát. Jejich duchovní cvičení nyní končí a je krásné sdílet s nimi jejich radost a nadšení, ale i určitý strach z přijetí této služby. 

V sobotu zůstáváme v Bemě, abychom se připravili na nedělní slavnost. Místní komunita si dává záležet na přípravách, chystá tyče a plachty na zastínění, protože mše se bude sloužit venku. Mnoho křesťanů, kteří sem přicházejí, jsou ze sousedních vesnic a také je tu hodně diecézních kněží. Tedy aspoň ti z nejbližšího okolí. 

V neděli ráno začínáme mší v 8:30. Stojím vedle Mons. Aguirre a vnímám krásnou atmosféru modliteb, radosti a zpěvu. Při modlitbě nad oběma kandidáty jáhenství, ležícími na zemi, myslím také na své blížící se biskupské svěcení. I já budu takto ležet, zatímco shromáždění se bude modlit se mnou a za mě... V 11:30 končíme mši svatou a je čas jít ke stolu. Pozváno je mnoho hostů, je jich více než 400. Jsou to přátelé, příbuzní, křesťané ze sousedních vesnic, ale i místní nejchudší, kterým je vyhrazena první řada. 

V pondělí ráno jedeme do vesnice Tomunga, která leží asi o deset kilometrů dál, kde po zpovídání sloužíme mši. A pak se vydáváme na zpáteční cestu do Bangassou, kam dorazíme kolem 15. hodiny.

 

 

 

 

 

l'ordinazione dei due diaconi
La consécration des 2 diacres

 

Ouango

Tondomozunga

La torrefazione del caffé
la torrefaction du café

 

Il concerto
Le concert

 

Víra, naděje a hodně lásky!

 

 

Aurrèlia

 

Víra, naděje a hodně lásky!

Zahajuji své první kroky zde v Bangassou. Je velké vedro a vlhko, ale naštěstí přicházejí první deště a díky tomu se aspoň trochu ochlazuje.

První kroky... to znamená, že spolu s biskupem Aguirrem navštěvujeme lidi a poznávám některé části města a diecéze.

V pátek ráno máme první setkání s některými kněžími z Bangassou a okolí. Všichni jsou docela mladí. Je dobré začít je poznávat a začít se mít rádi.

V sobotu dopoledne máme setkání s Radou pro hospodářské záležitosti, která pomáhá biskupovi ekonomicky řídit diecézi.

Neděle je dnem mé „první“ zdejší slavnostní mše. Katedrála je moc krásná a i přesto, že prší, je plno. Vnímám důstojnost liturgie, intenzitu modliteb a od účastníků bohoslužby vlídné přijetí „nového“ biskupa.

Během slavení jsem požehnal malinké holčičce, o které jsem se doslechl, že osiřela. Jmenuje se Aurélia! Kněz ji představuje a ptá se, zda by se našli dva tři otcové a dvě tři matky, kteří by holčičce pomohli. Hned se několik dobrovolníků našlo. Postarají se o ni a o nákup oblečení, plenek, mléka atd.

Diecéze Bangassou je velmi aktivní a citlivá k nejchudším. Je zde asi 300 sirotků, které mnoho rodin přijalo. Pro ty nejmenší a ty s vážnějšími problémy je tu krásné centrum Maman Tongolo (Matka hvězda). V tomto klidném prostředí mohou děti vyrůstat.

V pondělí odpoledne přijíždíme toto centrum navštívit. Je úžasné vidět tolik klidných dětí, které mohou žít v tomto prostoru naplněném láskou a radosti.

Dopoledne jsme navštívili ještě diecézní nemocnici, kterou vede sice vzrůstem malá, ale duchem velká, vietnamská sestra Alžběta. Areál tvoří několik budov, vše je velmi krásné a všude je úžasně čisto. Přicházejí sem nemocní z města, mezi nimiž je mnoho chudých lidí. Jsou tu také pacienti s potvrzenou infekcí virem HIV, i jim je věnovaná velká péče a pozornost.

V úterý navštívíme další krásnou aktivitu. Jde o “Maison Espoir”, kde žije kolem čtyřiceti lidí. Ti potřebují zvláštní pomoc, protože byli obviněni z čarodějnictví, mnozí z nich mají stále viditelné stopy po pokusech o lynčování... Také oni tu dostávají novou šanci k životu, nacházejí zde útočiště míru, naděje a hodně lásky.

 

 

 

 

Il vescovo Ahuirre con alcuni dei sacerdoti della diocesi
Mgr Aguirre avec une partie des prettres du diocèse

Cathédrale de Bangassou

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Centro orfani Maman Tongolo
Centre des orphelins Maman Tongolo

Hopital du diocèse

Maison Espoir

 

 

 

 

Z Baoro do Bangassou

 

 

Z Baoro do Bangassou

Konečně jsem v Bangassou! Svatý týden byl velmi intenzivní. Na Zelený čtvrtek jsem sloužil mši v Samba Bougoulou. Během této mše kněz myje nohy 12 lidem na památku toho, co vykonal Ježíš. Večerní mše se slaví jako připomínka poslední Ježíšovy večeře, ustanovení eucharistie a kněžské služby. Je to den, kdy nám Ježíš dává příklad, jak bychom měli milovat své bližní. K tomu použije gesto mytím nohou.

V pátek ráno jsem odjížděl kolem 7:30 s otcem Aimé, který mi v těchto dnech pomáhal. Do Bayanga Didi přijíždíme kolem 10. hodiny, vítají nás zpěvem děti z mateřské školy. Pátek je věnován zkouškám z katechismu a památce umučení a smrti Páně.

Sobota je dnem velkého ticha a čekání. Věnujeme čas přípravě před přijetím svátostí, a to jak v Bayanga Didi, tak v Yoro. Večer slavíme velkou velikonoční vigilii, která začíná před kaplí, žehnáním ohně a velikonoční svíce, znamení Krista, Světla světa. Během této vigilie se konají křty a uzavírají se různé fáze katechumenátu. Končíme obřady po téměř třech hodinách, ale obřad je velmi krásný a s hojnou účastí.

V neděli, na Velikonoce, jedeme do Yoro. Zatímco otec Aimé zde zůstává a během mše uděluje křty, já odcházím pěšky do Sinafora, vzdáleného něco málo přes sedm km. Tam také křtím. Je to pro mě také příležitost definitivně se rozloučit s obyvateli těchto obcí....

Do Yoro se vracím pěšky ve 13 hodin, málem mě zmohlo horko! Kolem 14.hod vyjíždíme a o 15 km dál vidíme dva ozbrojené muže. Naštěstí, když nás viděli (možná si nás spletli s ruskými žoldáky), utekli do buše.

V 16:30 jsme dorazili unavení, ale šťastní do Baora. V pondělí je čas na poslední rozloučení s bratry a s místním farním společenstvím.

Už je to měsíc, co jsem se začal loučit... a není to jednoduché. Teď je už ale opravdu čas odjet. 

V úterý vyrážím do Bangui a ve čtvrtek odtud odlétám letadlem OSN. V 8:30 startujeme, pak krátké mezipřistání v Ndele a krátce před polednem jsem konečně dorazil do Bangassou. Tam jsem se sešel s biskupem Mgr. Aguirrem, který mě přišel přivítat a pozdravit s dobrým tuctem kněží z diecéze.

Vyrážíme směrem ke katedrále, projíždíme lesem. Je tu hodně zeleně, hodně stromů a také hodně horko!

Začíná nové dobrodružství, tato nová stránka života, jak mi řekl Mgr. Aguirre, když mě tu přivítal.

Sinaforo

Bayanga Didi

Erythrina Senegalensis

La cattedrale di Bangassou
La cathédrale de Bangassou

Mgr Aguirre e alcuni sacerdoti